Před touto akcí jsem dlouho váhal, zda-li jet do výchozího místa parního vlaku,
Letohradu, či do některého z míst na trati Doudleby - Rokytnice. Nakonec jsem zvolil jako cíl své
cesty Rokytnici, protože mě lákaly další doprovodné akce. Během dne parní vlak vykonal dvě cesty
do Rokytnice, kde zároveň parní lokomotiva doplňovala vodu z hasičské cisterny. Pravidelné spoje
tohoto dne byly posíleny jednotkou RegioNova a mimořádné autobusy zajišťovaly další dopravu do
Orlických hor, např. do vojenského muzea Pevnost Hanička. Dopolední parní vlak přijel v 10.04,
mezitím při zbrojení vodou se otočil pravidelný dopolední spoj. Odpolední parní vlak měl přijet
ve 14.00, ale zpoždění pravidelných vlaků během dne narůstalo a promítlo se i do mimořádných
jízd parních vlaků, které se musely do grafikovnu vejít navíc. Takže odpolední parní vlak
odjížděl z Rokytnice téměř s hodinovým zpožděním. Zpoždění se nabalovalo na 3 pravidelné spoje,
které pendlovaly mezi Rokytnicí a Týništěm nad Orlicí a které měly v grafikonu příliš malou
rezervu na otočku.
Polední pauzu jsem využil k návštěvě Dne otevřených dveří základní školy. V aule
probíhala výstava k výročí trati a výstava modelových kolejišť. Z větší části jsou vystavené
materiály použity v publikaci vydané k výročí trati. Rozhodně ji doporučuji, je velmi dobře
zpracována a plná přetisků dobových dokumentů a historických informací.
Celkově jsem měl z akce dobrý dojem, na nádraží bylo znát, že se Rokytnice
na oslavy připravovala. Přednádražní prostory jsou nově upraveny a patrná je integrace
s autobusovým nádražím. Pro porovnání stačí nahlédnout do vydané publikace na stranu 53,
jak vypadalo rokytnické nádraží začátkem roku 2006.